Názory se rozcházejí
Dny pluhů tažených koňmi a voly jsou dávnou minulostí. Dnes táhnou pluhy lehce přes pole traktory s ohromným výkonem. Ale zdá se, že jsme dosáhli bodu zlomu. Opravdu je nutné odstranit všechen plevel a rýt několik centimetrů v zemi?
Pluhy se používají tisíce let. V Egyptě byly nalezeny kresby z doby 1 200 let př. n. l., které zobrazují vola vedeného zemědělcem, jak táhne pluh. Zpočátku používali zemědělci pluh nazývaný „ard“, který půdu rozryl. Velký pokrok v zemědělství přišel s obracecím pluhem. Upevnění odhrnovačky k pluhu umožnilo nejen půdu rozrýt, ale také ji obrátit. To znamenalo, že plevel skončil dole a půda bohatá na živiny se dostala nahoru. Postupem času se pluhy stále více zdokonalovaly. Dřevo nahradil kov a přidaly se různé díly. V 18. století došlo k prudkému a rychlému vývoji. Během tohoto období se stal pluh komerčně životaschopným výrobkem pro výrobu.
Od té doby se stal pluh nepostradatelným nástrojem na mnoha statcích a velcí výrobci jako je Lemken, Kongskilde a Pöttinger již řadu let úspěšně vyrábí stroje na obdělávání půdy.
Kultivace, nikoliv obdělávání
Upřednostňování minimalizačního zpracování půdy je relativně nové a v jednotlivých zemích se výrazně liší. V zemích s výraznými rozdíly v nadmořské výšce, jako je Německo, se tato forma kultivace těší již delší dobu značné oblibě. Naopak v zemích s relativně rovinatým terénem a intenzivním zemědělstvím, jako je Nizozemsko, je stále zdaleka nejoblíbenější „staromódní“ způsob orby. Minimalizační postupy však nabírají na oblibě i v rovinatějších zemích, zejména u ekologických zemědělců.
Co je to minimalizační zpracování?
Při této formě kultivace zemědělec pouze rozvolňuje půdu. To je naprosto odlišné od orby, která představuje brázdění půdy do hloubky až 30 cm a její převracení, což naopak vede k poškození vrstvení půdy. Cílem minimalizačního zpracování je zajistit, aby si půda udržela lepší strukturu a v důsledku toho i větší biologickou rozmanitost. Do půdy tak proniká více vody a lépe zadržuje důležité živiny. Další výhodou tohoto přístupu je, že v určitých podmínkách předchází problémům, jako je eroze.
Je však důležité upozornit, že přechod k minimalizačnímu zpracování znamená mnohem více než jen přestat orat půdu. Může trvat roky, než dosáhnete optimálních výsledků a je velmi důležité vědět, jak se v minulosti s půdou zacházelo.
Organizace pro výživu a zemědělství
Minimalizační zpracování široce podporuje Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) Spojených národů. OSN jej v rámci „ochranného zemědělství“ považuje za způsob pěstování plodin, který vyžaduje méně vstupů a zajišťuje dostatečný zisk na udržitelném základě a současně chrání životní prostředí. OSN stanovila tři zásady, jak by se mělo realizovat minimalizační zpracování:
• Minimální mechanické narušování půdy (orba). Cílem je pomoci udržet minerály, předcházet erozi a udržovat hladinu vody v půdě.
• Trvalý organický pokryv půdy. Ten umožní půdě dosáhnout přiměřené biodiverzity. Mulč se rozkládá a vzniká tak organická hmota, která pak může fungovat jako hnojivo.
• Osevní postupy. Na zemědělské půdě by se měly střídat aspoň tři různé typy plodin. Díky tomu se nemohou tak snadno vyvíjet choroby a škůdci plodin. Diverzifikace také podporuje lepší strukturu půdy.
Výzkum obecně prokázal pozitivní výsledky minimalizačního zpracování půdy. Studie naznačují, že zemědělcům umožňuje šetřit peníze, pěstovat plodiny méně časově náročným způsobem a chránit životní prostředí. Proč tedy už všichni nepřešli na tento způsob kultivace?
Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, musíme se nejprve podívat na různé dostupné metody. Neexistuje žádný jednotný systém pro minimalizační postupy – k dispozici jsou různé možnosti a stále jde spíš o metodu pokusu a omylu. I přes relativní úspěch je tato nová technika stále v rané fázi vývoje. Navíc je velmi důležitý výběr plodiny. To, co funguje u obilí, nemusí fungovat u brambor, nemluvě o typu půdy a použitých způsobech kultivace. Dalším problémem je, že si pěstitelé plodin musí být schopni přechod dovolit. Je jisté, že přechod na minimalizační zpracování vyžaduje v prvních několika letech určité investice. Může trvat i několik let, než bude půda v optimálním stavu a výnos plodiny dosáhne požadované úrovně. Během tohoto období musí zemědělci počítat s menší sklizní. Přechod vyžaduje také určité investice do strojů a jejich zařízení.
Pásové obdělávání
Pásové obdělávání je oblíbené ve Spojených státech. Jedná se o techniku, která narušuje pouze nejvrchnější část půdy, do které sejeme řadu semen. To ponechává zbývající půdu efektivně „nedotčenou“. Tento princip se již v Evropě používá při pěstování cukrové řepy. Teoreticky se pásové obdělávání jeví jako nejlepší způsob realizace minimalizačního zpracování. Na celém poli je krycí plodina, jako třeba hořčice, a zpracovává se pouze půda k osetí. Pásové obdělávání však vyžaduje použití speciálních strojů a k tomu taktéž nejsou vhodné všechny typy půdy.
Výhody
(podle OSN a studií)
• Zvyšuje podíl organické hmoty v půdě
• Zadržuje vodu v půdě díky vrstvě organické hmoty (menší eroze)
• Zlepšuje strukturu půdy a kořenovou vrstvu (více žížal)
• Udržuje úroveň živin a látek chránících plodiny
• Nabízí větší kapacitu a dostupnost
• Umožňuje vyšší hladinu C a CO2 v půdě (organická hmota)
• Zlepšuje prevenci nemocí
• Přináší úsporu paliva
Problémy
(podle OSN)
• Tento proces vyžaduje určitý čas. Počáteční výsledky nemusí splnit očekávání a může trvat roky, než půda dosáhne optimálního stavu
• Existuje možnost, že zemědělec bude muset investovat do nových strojů
• Je důležitá historie půdy. Ne všechny typy půdy jsou vhodné pro minimalizační postupy v zemědělství
Shrnutí
Na otázku, který typ kultivace je nejjednodušší, nejlepší a nejideálnější neexistuje jednoznačná odpověď. Hodně záleží na okolnostech. Jedinou věcí, kterou lze s určitostí říci, je to, že minimalizační zpracování půdy má pozitivní vliv na životní prostředí a z části zabraňuje erozi. Výsledky závisí do značné míry na oblasti. Omezené obdělávání se zdá být upřednostňovanou volbou v kopcovitém terénu, protože pomáhá předcházet erozi. Dalším faktorem, který je nutné zvážit, je to, zda je plodina či půda vhodná pro tento typ kultivace.
